Ať se Vám při výuce filosofie daří.

Mimochodem, mám za to, že pravidla připouštějí obě varianty – alespoň po nějakou dobu tomu tak bylo; ví někdo, jak je tomu dnes? (Jsem líný to zjišťovat)

Podle mne je obvykle horší jiná věc – pokud škola nemá vedení, kterému jde o věc, tedy o vzdělání studentů, ale které lpí na věcech z tohoto hlediska okrajových nebo na prestiži, na vlastní neomylnosti atd. Neznáte třeba případ, že nějaký Váš kolega učí i podle Vašeho názoru špatně, žák proti tomu protestuje – a vedení vystupuje z pozice síly nebo lže? To je potom nápor na sebeúctu: dodržovat „linii školy“ a lhát žákům, nebo jim říci vlastní názor a jít proti vedení?

Stát nikdo nebere úplně vážně. Ale je bohužel jen málo škol, kde lze žít vůči vedení a kolegům i vůči žákům rovně. Možná zrovna máte štěstí. Ale zkuste třeba juknout zde na texty Z.Wachtla a K.Sidonové.

To by mne zajímalo na nové maturitě – zůstala v ní tahle česká obsese jako zásadní záležitost? A vůbec – má srovnání zrovna třeba s angličtinou?

Nemám přehled a zajímalo by mne to, Vy jste určitě prošla všemi školeními, takže: Lze novou maturitu přirovnat k něčemu podobnému v jiných státech? Je třeba podobná testům v USA nebo něčemu vyzkoušenému v Evropě? A jak se díváte na to, že stát jakoby dal školám volnost vytvářet vlastní výukové plány – ale zároveň jim vlastně řekl, učte tak, aby žáci udělali státní maturitu? Jasně že volnost potřebuje mantinely a kontrolu, ale nestvořila reforma kočkopsa?

K interpunkci – jelikož používám daleko častěji anglickou než českou interpunkci, je pro mne obtížné vybavit si všechna ta pravidla. Domnívám se však, že dokud čárka nemění význam věty, mohli bychom ji klidně z pravidel vypustit, ale jistě, českou intrepunkci si kvůli tomuto blogu asi budu muset skutečně osvěžit…

Byt ucitelem je vzdycky boj mezi bezmocnosti a podrizenosti s sebeuctou…… U vas ci jinde.

A proc to je, muzete se ptat.

Well the answer is, that most people don’t give a damn…….