Také připomínám, že upozornění na překlepy a kritika pravopisu není kritikou námětu, stylu či dokonce osoby autora – poznámky o potřebě prokazovat takto svoji nadřazenost jsou tedy nadbytečné. Ten, kdo postřehl překlepy v článku, dává mimo jiné najevo, že pečlivě pročetl text.

Připojuji svůj subjektivní názor a pravím, že osoba veřejně činná, která nadto má jazyk jako svůj pracovní nástroj – tedy i každý učitel bez ohledu na obor – stojí před jinými jako vzor užívání toho jazyka a její (nejen) písemný projev má tomu odpovídat.

Ozřejmíte mi, pane Sázele, jak rozlišit připomínky podstatné a nepodstatné?

Až budete mít děti ve školním věku, tak pak zkuste napsat doplnění zase z pohledu rodiče, který – pominu sociopaty a hlupáky – má naprosto legitimní zájem nějak komunikovat s vychovateli svých dítek.

Po pročtení některých reakcí na tomto blogu jsem nyní opravdu vděčná, že na základní škole neučím. Neměla bych na ty třídní schůzky nervy – mít trpělivost s některými rodiči je nezřídka mnohonásobně těžší než mít trpělivost s jejich dětmi.

2TRZ – Tereza Schmoranz a Terezie Böhmova