O ostudném a vysoce demotivujícího finančním „ohodnocení" nebo lépe řečeno „znehodnocení" své práce psát nemohu, jelikož jsem na ono vyděračské „Chceš dělat, co tě baví a v co věříš? Tak zaplať" bez delšího rozmýšlení dobrovolně přistoupila. O nesmyslných administrativních a jiných úkolech „shora", jichž v době „snadné příliš snadné" elektronické komunikace stále přibývá však již mlčet nedokážu. Jsem ochotna zaplatit za onen luxus, jímž učení ve státním sektoru z mého pohledu je. Ano, zaplatím raději statisíce ročně za to, že mohu působit na státním gymnáziu, než abych ztrácela čas v soukromém vysokém školství. Jsem totiž mladá, bezdětná a naivní, mohu si to tedy stále ještě dovolit. Zbytečné materiální statky ráda oželím, čím však platit odmítám, je vlastní sebeúcta. Není to však jen moje osobní sebeúcta, co je vážně ohroženo.
Návrh poslance ODS Waltera Bartoše na odložení státních maturit považuji za zcela nemístný zásah do procesu, s nímž nemá poslanecká sněmovna ani vláda a nakonec ani Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy v tuto chvíli již zhola nic společného. Státní maturity nakonec i přes veškeré nedostatky dospěly v tomto školním roce do fáze, v níž se týkají již pouze těch, jichž se fakticky týkají, tj. studentů, učitelů a ředitelů středních škol. Skoro jsme si chtěli oddychnout s myšlenkou, že my už si s tím molochem státních maturit ve škole nějak poradíme. Naši poslanci nás však ihned vyvedli z omylu jasným signálem – vy budete pouze skládat, opravovat, školit se a poslouchat. „V demokratickém zřízení moc nedelegujeme, ale odevzdáváme“ mohlo by se nyní nově uvádět v učebnicích základů společenských věd a postup poslance Bartoše by mohl být použit jako studentům blízký ilustrativní příklad. Tento projev síly v rukou nekompetentních osob je navíc významný i proto, že poslanci tentokrát ani nepokládali za nutné zastřít jej nějakým demagogickým vysvětlením. Ve skutečnosti poslanci neuvedli jediný konkrétní důvod k předpokladu, že by se míra dokonalosti provedení prvních státních maturit měla v příštím školním roce významně zvýšit. Potřebují-li tedy radu, jak odklad maturit argumentačně podložit, zde jsou mé návrhy :
1. V roce 2011 budou učitelé znát maturitní systém do nejmenších podrobností, jelikož již na podzim 2009 absolvují veškerá potřebná školení. (Raději nebudeme dodávat, že nám pak nezbývá, než doufat v nemožné, totiž že si učitelé po dobu 18 měsíců informace získané v právě probíhajících školeních dokáží podržet v paměti. Jako jeden z pokusných králíků mohu zcela zodpovědně říci, že kdo zapomene, na základě logických souvislostí si zcela jistě nevybaví.)
2. V roce 2011 se učitelé a studenti budou moci koncentrovat výhradně na rozumně odložené státní maturity, jelikož jejich pozornost již nebude rozptylována bezvýchodnými úvahami o tom, koho volit v neméně rozumně odložených volbách.
3. V roce 2011 bude ze státního rozpočtu dofinancována příprava maturit – učitelé dostali hodnotná školení a ostatní si jistě také něco zaslouží.
V rozhovoru s Václavem Moravcem popsal bývalý ministr školství, Ondřej Liška, postup poslance ODS Waltra Bartoše jako „nehorázný populismus“. Domnívám se, že kvůli Bartošovu mocenskému gestu středoškoláci ODS masově volit nezačnou. Když jsem se studenty diskutovala o jejich důvodech k protestu proti státním maturitám, nakonec vždy došli k závěru, že maturita, která je pro všechny stejná, je jim daleko sympatičtější než současný stav, kdy odmaturovat z téhož předmětu znamená u každého učitele něco zcela jiného a s čím by jeden prošel za jedna s tím druhý projde stěží za tři. Adolescence je spojena s černobílým viděním a touhou po maximální spravedlnosti pro svou osobu a proto studenti středních škol státní maturity chtějí, co však nechtějí jsou nejasné a stále se měnící informace o jejich průběhu a termínech. Proti tomu protestovali a krok poslance Bartoše mnohým z nich příjemný není i z toho důvodu, že na některých školách pro ně odklad jednotné maturitní zkoušky znamená daleko více práce a větší stres ze zkoušky, což si ve své rebelující náladě patrně ani neuvědomili.
Stydím se a je mi krajně nepříjemné, že jsem svým studentům ještě na konci září nemohla s jistotou říci, jak bude vypadat maturita z předmětu, který učím. Maturitě studenti stále ještě přikládají velkou důležitost, ovšem zcela neskrývané podrývání autority učitelů, kteří již nemohou než otevřeně přiznávat svou bezmocnost a podřízenost, nemůže mít jiný následek než snížení významu maturitní zkoušky jako takové. Jistě, o tu tady ale vůbec nejde.
Je zřejmé, že to, co je v ohrožení kromě mé vlastní sebeúcty a to jak lidské tak profesní je také sebeúcta mých studentů, kteří možná budou tento základní pilíř integrity osobnosti jednou považovat za stejný luxus, jako já dnes za luxus považuji „dělat, co mě baví a v co věřím“.
V Praze 18.9.2009